Do našeho azylového domu pro matky s dětmi přichází rodiny zpravidla bez větších finančních prostředků, které jim sotva stačí na pokrytí nejnutnějších nákladů. Zaplatit nájem, školní pomůcky, léky i základní potraviny tak není lehké. Díky projektu Krabice od bot jsme mohli pro naše klientky azylového domu vytvořit sociální fond, který jim s nezbytnými výdaji v krizových situacích pomůže.
Jak sociální fond pomáhá?
Ženy, které žijí v našem azylovém domě, mají ve většině případů jen velmi nízký příjem. Může to být z mnoha důvodů – mají malé děti a pobírají jen rodičovský příspěvek, platí dluhy či exekuce, nemohou sehnat zaměstnání. Úspory tedy nemají a o dávku v hmotné nouzi – doplatek na bydlení či příspěvek na živobytí – mohou žádat až po podepsání smlouvy v azylovém domě. Jenže tyto dávky jsou vypláceny zpětně a v současné době se opožďují i o více než měsíc. Tím se ženy dostávají do ještě větší finanční tísně. Sociální fond jim tak v momentě, kdy systémové nástroje nefungují nebo nejsou dostatečné, pomáhá situaci zvládnout.
Prostředky z fondu se rozdělují individuálně, a to podle situace každé z klientek. Klíčový sociální pracovník spolu s vedoucím azylového domu je nabízejí klientce, která se objektivně snaží udělat maximum pro zlepšení své situace – pracuje na svém individuálním plánu, hledá si zaměstnání, komunikuje a spolupracuje se svým klíčovým pracovníkem apod., ale bohužel se jí to nedaří.
Jsme tady jako jedna rodina
Jednou z prvních klientek, které se dostalo podpory díky fondu, je paní Anna. Matka se třemi dětmi je v azylovém domě Diakonie Praha od července. Celá rodina žije v jednom ze čtyř pokojů, kde mají vlastní koupelnu a ložnici. Soužití to není vždycky lehké, všechny děti už chodí do školy, a tak se z psaní úkolů mnohdy stává Tetris aneb jak se všichni do pokoje naskládají. Většinu času tak tráví ve sdílené kuchyni s jídelnou. Paní Anna si společné chvíle s ostatními klientkami pochvaluje, nikdy se necítila v azylu tak doma, jako tady. „Jsme tady jako jedna rodina. Navzájem si pomáháme, podpoříme se psychicky, vycházíme si všechny vstříc,“ dodává.
Pomoc jsem nečekala, o to víc si jí vážím
Paní Anna dlouho pracovala jako servírka v různých podnicích a restauracích. Z posledního zaměstnání však musela odejít, protože měla malé děti a neměla nikoho, kdo by se o ně postaral. Nyní si už dlouhou dobu hledá místo nové, ale marně. „Když odpovím na inzerát telefonicky, vždy se domluvíme na zkušební směně. Pak ale přijdu a na místě mě odmítnou. Myslím, že je to hlavně proto, že jsem Romka,“ říká a dodává, že dříve takový problém sehnat práci neměla. Snahu ale nevzdává a na inzeráty odpovídá i dál, práci hledá hlavně v pohostinství nebo v oblasti úklidu.
Podporu ze sociálního fondu nabídla paní Anně její sociální pracovnice. Přestože prošla několika azylovými domy, podobnou nabídku v nouzi nikdy nedostala: „O pomoci z fondu jsem se dozvěděla od své klíčové pracovnice. Taková nabídka mě zaskočila, ale o to víc si ji vážím a jsem za ní vděčná,“ dodává. Finance její rodině pomohly hlavně se zaplacením nájmu.
Bydlení je pro mě priorita
V azylovém domě nežije paní Anna s dětmi poprvé, nic si proto nepřeje víc než vlastní bydlení. O městský byt má zažádáno už čtyři roky, ale stále marně – seznam žadatelů je nekonečně dlouhý a ona tak pomalu ztrácí naději. „Teď se snažím sehnat podporu od nadace, která by mi pomohla se zaplacením kauce na byt. S vyplněním žádosti mi moc pomáhá moje sociální pracovnice,“ říká.
Díky projektu Krabice od bot můžeme pomáhat individuálně a opravdu těm, kdo to potřebují. Naše podpora je tak cílená a má reálný dopad na životy žen a dětí v našem azylovém domě.
*Jméno bylo na přání klientky změněno.
