Malíř Marek Švihovec alias Švíha

Nejraději maluji krajiny a letiště Marek Švihovec se narodil v Hostivicích, žije v Praze, je klientem chráněného bydlení Zvonek. Studoval obor kuchařské práce na odborném učilišti v Praze 5. Jako dítě chodil do dramatického a hudebně-tanečního kroužku a byl členem několika divadelních souborů. Díky svému dědovi se dostal k malování. Maluje podle své vlastní fantazie nebo fotek, nejraději ztvárňuje krajiny a letiště. „Marek […]

Nejraději maluji krajiny a letiště

Marek Švihovec se narodil v Hostivicích, žije v Praze, je klientem chráněného bydlení Zvonek. Studoval obor kuchařské práce na odborném učilišti v Praze 5. Jako dítě chodil do dramatického a hudebně-tanečního kroužku a byl členem několika divadelních souborů. Díky svému dědovi se dostal k malování. Maluje podle své vlastní fantazie nebo fotek, nejraději ztvárňuje krajiny a letiště.

Marek Švihovec má lehký mentální hendikep. Ve službě chráněného bydlení je už téměř deset let, a tak už dost věcí umí. V bytě žije se svým partnerem a dalším spolubydlícím. Já s Markem pracuji převážně na jeho finanční gramotnosti a zodpovědnosti všeobecně,“ vysvětluje osobní asistentka Anna Pecháčová.

Marek přinesl na podzim roku 2021 leták organizace Barvolam a za pomoci asistentky Anny si domluvil schůzku s jejím zakladatelem Otto Kouwenem, na setkání přinesl i svá dosavadní díla.

Spolek Barvolam podporuje umělce s nálepkou „mentální hendikep“ nebo „autismus“ a vytváří příležitosti pro setkání a spolupráci mezi těmito umělci a umělci, kteří jsou postižení akademickým vzděláním. „Smysl takových setkání vidím v tom, že tvorba neuroatypických výtvarníků, jak je sami raději nazýváme, může inspirovat ostatní umělce svou spontánností a autenticitou. Zároveň může kontakt s umělci bez „postižení“ stimulovat rozvoj neuroatypických výtvarníků nejen v oblasti tvorby, ale i sociálně a prakticky. Jsme přesvědčení, že se všichni od sebe navzájem můžeme něco přiučit,“ říká Oto Kouwen. Barvolam svým umělcům poskytuje výtvarné potřeby a prostory ateliéru, kde mohou tvořit podle vlastní fantazie, ale pokud chtějí, mohou konzultovat například nové techniky a pomůcky s lidmi, kteří jsou vzdělaní v umělecké oblasti.

Barvolam Markovi pomohl s vystavením obrazů na několika výstavách a vernisážích. Jedna byla v Hostivicích, na které vystupoval i houslista Jaroslav Bohdal. Další příležitostí pro vystavení Markových obrazů byla městská knihovna na pražském Opatově, kde Barvolam vystavoval obrazy od více umělců, které podporuje.

Díky své vášni pro malování i díky Barvolamu se Marek vydal v říjnu loňského roku na pětidenní cestu na Island. Cílem byla výměna a získání nových zkušeností. Všichni zájemci letěli na Island letěli společně a celý program probíhal skupinově. Na Islandu se uskutečnila vernisáž obrazů lidí z Barvolamu a islandských umělců z podobného projektu. „Domů jsem si přivezl spoustu zážitků, zkušeností a třeba taky kámen ze sopky, který jsem dostal od jedné z účastnic. Svým blízkým jsem dovezl čokoládičky. Z fotek jsem pro maminku vytvořil k Vánocům fotoknihu,“ vzpomíná Marek.

A na čem Marek právě teď pracuje? „Nyní dokončuji obraz, vzpomínku na Island. Obraz si vždy předkreslím tužkou a pak použiji akvarel,“ vysvětluje Marek a doplňuje: „Taky jsem vytvořil několik animovaných filmů z lega, mám je i nadabované anebo otitulkované. Většinou jsou o integrovaném záchranném systému. Teď mám rozpracované dva krátké filmy: Letiště 2 a Dopravní nehoda.

Na Islandu vedli Marek společně s Ottou jamming. V jammingu jde o představivost, toleranci a chuť vytvořit společně převratné výtvarné dílo. Projekt chce dokázat, že několik malířek a malířů se může hravě podělit o jedno plátno a že lidé s nálepkou „mentální hendikep” i ti bez ní nemusí žít v oddělených světech. „Jamming jsem vedl opakovaně i v Praze, jednou dokonce během akce Zažít město jinak, kde se mohli zapojit i náhodní kolemjdoucí. Vymyslím téma, pak připravím celý prostor a ve chvíli, kdy přijdou účastníci, tak jamming zahájím, řeknu, jaké je téma a moje představa, případně ukážu nějaké své obrazy podobného tématu,“ vysvětluje Marek postup a dodává: „U jammingu si nejvíce cením zkušenosti, že je někdy nezbytná spolupráce a taky tolerance k jiným názorům a představám.“

Mík Josef

Naše příběhy

Začal jsem brát lidi takové, jací jsou

Josef učí na Fakultě dopravní ČVUT v Praze, zároveň už více než rok působí jako dobrovolník v následné péči Dobroduš. Ta pomáhá lidem s chronickým duševním onemocněním v zapojení se do společnosti. Jedním ze způsobů, jak proces socializace u klientů podporuje je jejich propojování s dobrovolníky prostřednictvím společných aktivit. Dobrovolnictví 1+1 V programu 1+1 vytvoří dobrovolník dvojici s klientem služby a tráví společně volný […]

Celý příběh

Canisterapie

Naše příběhy

O canisterapii

Canisterapie využívá pozitivního působení psa nebo feny na zdraví člověka, jeho psychickou, fyzickou a sociální pohodu. Jedná se o speciální typ léčby, která pracuje s chováním a vlastnostmi, tělesnou teplotou, velikostí, tvarem a pohybem těla psa. Základním principem canisterapie je léčebné využití psa k probuzení samoléčitelských schopností člověka. K nim patří psychologické účinky antistresové, antidepresivní a aktivizace pozitivního myšlení v životě. Canisterapie je […]

Celý příběh

Sedláčková Kristýna

Naše příběhy

Přeji si najít stacionář a mít co nejvíce sil na zvládání dcery

– říká říká Zdeňka Sedláčková, maminka Kristýny, klientky týdenního stacionáře a odlehčovací služby Na Palubě Kristýně Sedláčkové je 30 let. S rodiči žije v rodinném domě ve Zbuzanech u Prahy. Tam se rodina přestěhovala ze Stodůlek, aby měli blízko do stacionáře, který dcera navštěvuje. Impulsem k přestěhování byl nefungující výtah v panelovém domě a uvědomění si, že dceru, která nechodí, do […]

Celý příběh

Vzájemná blízkost

Naše příběhy

Vzájemná blízkost

Je pátek poledne. Pečovatel přichází na pravidelnou návštěvu k osmdesátiletému klientovi, kterého známe již přes dva roky. Pánovi se zhoršil stav, leží na lůžku, nemůže se pohybovat tak, jak je pro něj obvyklé. Říká, že to má souvislost s pádem, který se mu stal na počátku týdne, má naraženiny. Pracovník pomůže klientovi se vším potřebným. Pán žije […]

Celý příběh

Tokárová Hana

Naše příběhy

Velká ztráta vykoupená velkou příležitostí k samostatnosti

Život Hanky nebyl vždycky lehký, ale ona se s ním poprala statečně. přečtěte si příběh naší klientky chráněného bydlení. Hanka se narodila v roce 1974 v Praze, s maminkou a prarodiči bydlela na Petřinách. V pěti letech jí objevili nádor na mozku. Při operaci jí museli odebrat velkou část mozkové tkáně a v důsledku toho získala mentální retardaci a oční vadu se slepotou […]

Celý příběh

Švihovec Marek

Naše příběhy

Malíř Marek Švihovec alias Švíha

Nejraději maluji krajiny a letiště Marek Švihovec se narodil v Hostivicích, žije v Praze, je klientem chráněného bydlení Zvonek. Studoval obor kuchařské práce na odborném učilišti v Praze 5. Jako dítě chodil do dramatického a hudebně-tanečního kroužku a byl členem několika divadelních souborů. Díky svému dědovi se dostal k malování. Maluje podle své vlastní fantazie nebo fotek, nejraději ztvárňuje krajiny a letiště. „Marek […]

Celý příběh

Vladimír

Naše příběhy

Věřím, že vše dobře dopadne

– říká Zdeňka Brunnerová, maminka Vladimíra, klienta denního stacionáře Ratolest Vladimír se narodil a žije se svou rodinou v Praze. Už téměř 16 let dochází každodenně do denního stacionáře Ratolest v pražských Strašnicích. Bydlí ve Vršovicích, a tak s rodiči někdy procházkou dojdou do stacionáře, případně i zpět. Cestu domů dobře zná a taky na ní už poznává známé tváře. S maminkou […]

Celý příběh

Naše příběhy

Tomáš

První službou, kterou Tomáš navštěvoval, bylo Centrum denních služeb. Když přišel do Diakonie, byl velmi ostýchavý a tichý. Přicházel sám, bez doprovodu. Vždy mu chvíli trvalo, než se odvážil vejít dovnitř. Dlouhou dobu trvalo, než s námi začal mluvit… Dnes už žije ve vlastní garsonce a využívá služby Podpory samostatného bydlení. Příběh Tomáše První službou, kterou Tomáš navštěvoval, […]

Celý příběh