Canisterapie využívá pozitivního působení psa nebo feny na zdraví člověka, jeho psychickou, fyzickou a sociální pohodu. Jedná se o speciální typ léčby, která pracuje s chováním a vlastnostmi, tělesnou teplotou, velikostí, tvarem a pohybem těla psa.
Základním principem canisterapie je léčebné využití psa k probuzení samoléčitelských schopností člověka. K nim patří psychologické účinky antistresové, antidepresivní a aktivizace pozitivního myšlení v životě. Canisterapie je především pomocná psychoterapeutická metoda v situacích, kdy jiné metody selhávají anebo je nelze použít. Jedná se například o navazování kontaktu s klienty, kteří obtížně komunikují, nebo při práci s tělesně, mentálně, emocionálně či jinak hendikepovanými lidmi. Canisterapie působí pozitivně na psychosociální zdraví všech pacientů bez ohledu na věk.
Do denního a týdenního stacionáře Na Palubě v pražských Stodůlkách dochází canisterapeutka Zuzana Padevětová spolu s fenkami Eliškou a Fíbí. Ke canisterapii ji přivedla náhoda. „Před dvaceti lety jsem byla se svým synem na hiporehabilitačním táboře. Tam jsem se poprvé seznámila s canisterapií prováděnou retrívry a do těchto psů jsem se zamilovala. Po návratu z tábora jsem si pořídila svou první fenku zlatého retrívra. Byla úžasná – chytrá, přítulná, neskutečně mazlivá a milovala lidi – a já se chtěla o tu radost podělit s ostatními lidmi. A to byl první impuls ke canisterapii,“ říká Zuzana Padevětová. „Retrívři jsou klidné, učenlivé a chytré plemeno. Při výběru psa je pro mě velmi důležitá kvalita chovatelské stanice a moje intuice.“
Je nezbytné, aby mezi psem a psovodem vznikl velmi úzký vztah a spolupráce. Základním předpokladem je poslušnost psa a jasné respektování autority psovoda. Ze strany psovoda je velmi důležitá znalost psa a důvěra k němu. Pes musí nejen projít běžným výcvikem a vhodnou výchovou, ale prodělat také speciální přípravu a úspěšně složit zkoušku pro zařazení do canisterapeutického týmu. „Canisterapeutický výcvik si vede sám majitel psa. Velice důležitá je socializace psa. Ten musí být klidný a vyrovnaný, a hlavně chtít kontakt s lidmi. Musí zvládat základy poslušnosti. Zkoušky skládá po dovršení 18 měsíců, jsou na tři roky a skládají se z několika disciplín. Jedná se o reakce na jiné psy, hluky a pachy, ovladatelnost psa na vodítku a základní poslušnost, odložení psa na vzdálenost tří metrů a jeho přivolání, přinesení předmětu dle výběru psovoda, podávání pamlsků z dlaně a konce prstů včetně reakce na doteky cizí osoby, vzrušivost psa cizí osobou, ukončení hry a přivolání, ovladatelnost psa cizí osobou na vodítku, reakce na osobu s francouzskými holemi a invalidním vozíkem a chůzi vedle něj, ochotu aktivního kontaktu s cizími lidmi a reakci psa na pohyb figuranta nebo překračování psa cizí osobou,“ vysvětluje Zuzana.
Jednou z metod canisterapie je polohování, které spočívá v těsné fyzické interakci mezi psem a klientem. Vlivem tělesného tepla psa, které je o jeden stupeň Celsia vyšší než tělesná teplota člověka, postupně dochází k prohřátí a uvolnění svalů klientů, což navozuje i uvolnění psychické, spojené s příjemnými pocity klidu a pohody. Spolu s tím se příznivě ovlivňují některé fyziologické funkce. Významným prvkem léčivého působení psa je empatie, nepodmíněný respekt a láska, které dokáží zvířata projevit. Dotek s živým tvorem a nevědomé uspokojení těchto podvědomých potřeb napomáhá uvedení pacientů do žádoucího duševního rozpoložení. Další důležitou složkou je možnost pozorování a soustředění se na zvířata, což přináší rozptýlení a pomáhá odvádět pozornost od vlastní nemoci. Přítomnost zvířete může mít podle odborníků pozitivní vliv i na zhoršující se klientův zdravotní stav, neboť vede k odhalení jeho skrytých rezerv i v nejtěžších situacích.
Cílová skupina klientů je velmi široká. Pro svou komplexnost se canisterapie využívá u dětí, dospělých i seniorů, u osob s hendikepem i sociálně vyloučených. Kontakt se psem představuje také účinné rozptýlení pro lidi trpící psychickými poruchami, depresí nebo pro ty, kteří se prostě cítí opuštěně. Například v domovech pro seniory, ale také v dětských domovech, kde je pes pro děti kamarádem a tvorem, o kterého se musí starat, a tak se lépe srovnají se ztrátou rodičů. „Mými klienty jsou žáci mateřské školky a speciální základní školy a klienti stacionáře Na palubě v pražských Stodůlkách. Zaměřuji se na AAA – Animal Assisted Activities – aktivity za přítomnosti zvířete, v mém případě fenek, které poskytují příležitost pro motivační, výchovný, odpočinkový anebo terapeutický prospěch zaměřený na zlepšení kvality života klienta,“ vysvětluje Zuzana. U lidí s poruchou autistického spektra může pes dlouhodobým působením plnit roli prostředníka mezi jejich světem a okolím. „Já nemám moc klientů s poruchou autistického spektra, ale určitě to tak může být. Rozhodující je stupeň hendikepu.“
Jak psi ke své práci přistupují a jakým způsobem odpočívají? „To je také různé. Řekla bych, že moje fenky jsou si své činnosti vědomy a chovají se jinak doma a v práci. Když vidí zabalenou tašku na canisterapii, už jsou natěšené. Moje psí holky zvládají maximálně tři hodiny terapie a je to na nich znát. Důležité je dbát na životní pohodu zvířat, jejich schopnost udržet si fyzickou a psychickou zdatnost a vyhnout se strádání. Špatné životní podmínky mohou u chovaného zvířete vést k negativním fyziologickým změnám. Moje holky po canisterapii spí,“ říká Zuzana a dodává: „To, jak dlouho můžou psi tuto činnost vykonávat, je různé. Například do „důchodu“ odchází podle toho, jak moc jsou ochotní pracovat. A i u psa může nastat syndrom vyhoření a pak se musí začít od začátku.“
Na otázku, co považuje za svůj největší úspěch při canisterapii, Zuzka odpovídá: „Jednou mi maminka žákyně moc děkovala, že její dcera začala vnímat zvířata, a tak si můžou domů pořídit kočičku. Pro mne je největším přínosem radost v očích klientů, žáků, učitelů a pracovníků.“
