Přeji si najít stacionář a mít co nejvíce sil na zvládání dcery

– říká říká Zdeňka Sedláčková, maminka Kristýny, klientky týdenního stacionáře a odlehčovací služby Na Palubě Kristýně Sedláčkové je 30 let. S rodiči žije v rodinném domě ve Zbuzanech u Prahy. Tam se rodina přestěhovala ze Stodůlek, aby měli blízko do stacionáře, který dcera navštěvuje. Impulsem k přestěhování byl nefungující výtah v panelovém domě a uvědomění si, že dceru, která nechodí, do […]

– říká říká Zdeňka Sedláčková, maminka Kristýny, klientky týdenního stacionáře a odlehčovací služby Na Palubě

Kristýně Sedláčkové je 30 let. S rodiči žije v rodinném domě ve Zbuzanech u Prahy. Tam se rodina přestěhovala ze Stodůlek, aby měli blízko do stacionáře, který dcera navštěvuje. Impulsem k přestěhování byl nefungující výtah v panelovém domě a uvědomění si, že dceru, která nechodí, do devátého patra nosit nemohou.

Syn se rodil pomocí kleští. O deset let mladší dceru jsem proto chtěla rodit císařským řezem. Porodník však rozhodl o přirozeném porodu. Kristýna se narodila ve 42. týdnu po třech dnech vyvolávání porodu. Narodila se koncem pánevním, s pupeční šňůrou utaženou okolo krku, byla přidušená. To je příčina jejího hendikepu,“ vzpomíná maminka Zdeňka.  

Po narození si Zdeňka myslela, že zafunguje Vojtova metoda, stejně jako u syna. Ale nepovedlo se. „Po různých vyšetřeních jsme dostali zprávu: dětská mozková obrna, hypotalamická dysfunkce. Dcera nechodí, nemluví. Má svůj slovník. Ti, kteří ji znají, jí rozumí,“ vysvětluje Zdeňka a dodává: „Lékařským termínům jsem zprvu nerozuměla, postupně jsem si vše zjišťovala.“

S dcerou Zdeňka docházela do Vojtova centra na Pankráci. Tam jí řekli, ať přemýšlí o dceřině umístění do ústavu. „Kristýna začala chodit do integrované školky, pak do speciální školy. Její stav se zlepšil i díky pobytu v nich,“ říká maminka Zdeňka. Ve 24 letech Kristýna přešla do týdenního stacionáře ve Stodůlkách. Ve stacionáři je od pondělí do pátku, někdy využívá i víkendovou odlehčovací službu. Rodiče jezdí s dcerou na výlety, ale pohybují se vždy v blízkosti domova. „Přemisťujeme se s WC židlí a zvedákem, ale je to organizačně hodně náročné,“ vysvětluje Zdeňka. „Velmi bychom proto uvítali výlety organizované stacionářem, protože dcera má ráda společnost svých vrstevníkůVe stacionáři má svého oblíbeného kamaráda Vojtu, na kterého se ráda dívá.“

A jaká je Kristýna? „Týja, jak si říká, je velmi citlivá na hádky, konflikty, hluk nebo křik. Okamžitě začne silně plakat. Umí pracovat s okolím. Jakmile není podle ní, řekne, že ji bolí noha, a dá se do pláče. Jinak je Týna většinou usměvavá pohodářka, miluje hudbu, zvlášť čtvrteční hodinu muzikoterapie a kolektivní zpívání, zajímá ji vše a všichni okolo ní a ráda si o tom povídá, má mimořádný pozorovací talent a pamatuje si, kam co položíte nebo uklidíte, a tak poradí, když to hledáte, orientuje se v čase, ví, jaký je den v týdnu…

Dá se vyrovnat s hendikepem dítěte? A ovlivní to rodinu?

Před šesti lety si starší syn sáhl na život. Zdeňka se slzami v očích vzpomíná: „Plně jsem se věnovala dceři, o deset let starší syn byl upozaděný a zároveň s námi vše absolvoval a prožíval. V 17 letech se dal na fet, třikrát se pokusil o sebevraždu a ten poslední pokus byl úspěšný.“ Zdeňka se snažila vrátit do práce alespoň na částečný úvazek, práce na plný úvazek se s péčí skloubit nedá. „V práci jsem vydržela dvě hodiny, neměla jsem stání a musela jsem odejít. Nedokážu s nikým ani delší dobu telefonovat. Zvlášť s mojí tchyní, která se vždy rozpláče.“ Zdeňka s manželem mají svůj okruh známých. Neztratili je. Zdeňka zároveň zmiňuje, že se stala shovívavější vůči druhým a jejich problémům. Každý řeší to svoje. „Partnerství s manželem to ovlivnilo spíše pozitivně. Neztratili jsme se. Já čerpám energii u moře. To je můj světlý bod. Tam si říkám, že se o dceru budu starat ještě lépe.“

Zdeňka a její manžel jsou pro Kristýnu nejbližšími osobami. Stacionář je do 35 let věku. Rodiče teď řeší, co bude dál. „Zatím nám s Týnou přes všechny ty problémy všechno vycházelo. Věřím, že tomu bude tak i dál.

Mík Josef

Naše příběhy

Začal jsem brát lidi takové, jací jsou

Josef učí na Fakultě dopravní ČVUT v Praze, zároveň už více než rok působí jako dobrovolník v následné péči Dobroduš. Ta pomáhá lidem s chronickým duševním onemocněním v zapojení se do společnosti. Jedním ze způsobů, jak proces socializace u klientů podporuje je jejich propojování s dobrovolníky prostřednictvím společných aktivit. Dobrovolnictví 1+1 V programu 1+1 vytvoří dobrovolník dvojici s klientem služby a tráví společně volný […]

Celý příběh

Canisterapie

Naše příběhy

O canisterapii

Canisterapie využívá pozitivního působení psa nebo feny na zdraví člověka, jeho psychickou, fyzickou a sociální pohodu. Jedná se o speciální typ léčby, která pracuje s chováním a vlastnostmi, tělesnou teplotou, velikostí, tvarem a pohybem těla psa. Základním principem canisterapie je léčebné využití psa k probuzení samoléčitelských schopností člověka. K nim patří psychologické účinky antistresové, antidepresivní a aktivizace pozitivního myšlení v životě. Canisterapie je […]

Celý příběh

Sedláčková Kristýna

Naše příběhy

Přeji si najít stacionář a mít co nejvíce sil na zvládání dcery

– říká říká Zdeňka Sedláčková, maminka Kristýny, klientky týdenního stacionáře a odlehčovací služby Na Palubě Kristýně Sedláčkové je 30 let. S rodiči žije v rodinném domě ve Zbuzanech u Prahy. Tam se rodina přestěhovala ze Stodůlek, aby měli blízko do stacionáře, který dcera navštěvuje. Impulsem k přestěhování byl nefungující výtah v panelovém domě a uvědomění si, že dceru, která nechodí, do […]

Celý příběh

Vzájemná blízkost

Naše příběhy

Vzájemná blízkost

Je pátek poledne. Pečovatel přichází na pravidelnou návštěvu k osmdesátiletému klientovi, kterého známe již přes dva roky. Pánovi se zhoršil stav, leží na lůžku, nemůže se pohybovat tak, jak je pro něj obvyklé. Říká, že to má souvislost s pádem, který se mu stal na počátku týdne, má naraženiny. Pracovník pomůže klientovi se vším potřebným. Pán žije […]

Celý příběh

Tokárová Hana

Naše příběhy

Velká ztráta vykoupená velkou příležitostí k samostatnosti

Život Hanky nebyl vždycky lehký, ale ona se s ním poprala statečně. Přečtěte si příběh naší klientky chráněného bydlení. Hanka se narodila v roce 1974 v Praze, s maminkou a prarodiči bydlela na Petřinách. V pěti letech jí objevili nádor na mozku. Při operaci jí museli odebrat velkou část mozkové tkáně a v důsledku toho má Hanka svůj hendikep – mentální znevýhodnění […]

Celý příběh

Švihovec Marek

Naše příběhy

Malíř Marek Švihovec alias Švíha

Nejraději maluji krajiny a letiště Marek Švihovec se narodil v Hostivicích, žije v Praze, je klientem chráněného bydlení Zvonek. Studoval obor kuchařské práce na odborném učilišti v Praze 5. Jako dítě chodil do dramatického a hudebně-tanečního kroužku a byl členem několika divadelních souborů. Díky svému dědovi se dostal k malování. Maluje podle své vlastní fantazie nebo fotek, nejraději ztvárňuje krajiny a letiště. „Marek […]

Celý příběh

Vladimír

Naše příběhy

Věřím, že vše dobře dopadne

– říká Zdeňka Brunnerová, maminka Vladimíra, klienta denního stacionáře Ratolest Vladimír se narodil a žije se svou rodinou v Praze. Už téměř 16 let dochází každodenně do denního stacionáře Ratolest v pražských Strašnicích. Bydlí ve Vršovicích, a tak s rodiči někdy procházkou dojdou do stacionáře, případně i zpět. Cestu domů dobře zná a taky na ní už poznává známé tváře. S maminkou […]

Celý příběh

Naše příběhy

Tomáš

První službou, kterou Tomáš navštěvoval, bylo Centrum denních služeb. Když přišel do Diakonie, byl velmi ostýchavý a tichý. Přicházel sám, bez doprovodu. Vždy mu chvíli trvalo, než se odvážil vejít dovnitř. Dlouhou dobu trvalo, než s námi začal mluvit… Dnes už žije ve vlastní garsonce a využívá služby Podpory samostatného bydlení. Příběh Tomáše První službou, kterou Tomáš navštěvoval, […]

Celý příběh