Velká ztráta vykoupená velkou příležitostí k samostatnosti

Život Hanky nebyl vždycky lehký, ale ona se s ním poprala statečně. Přečtěte si příběh naší klientky chráněného bydlení. Hanka se narodila v roce 1974 v Praze, s maminkou a prarodiči bydlela na Petřinách. V pěti letech jí objevili nádor na mozku. Při operaci jí museli odebrat velkou část mozkové tkáně a v důsledku toho má Hanka svůj hendikep – mentální znevýhodnění […]

Život Hanky nebyl vždycky lehký, ale ona se s ním poprala statečně. Přečtěte si příběh naší klientky chráněného bydlení.

Hanka se narodila v roce 1974 v Praze, s maminkou a prarodiči bydlela na Petřinách. V pěti letech jí objevili nádor na mozku. Při operaci jí museli odebrat velkou část mozkové tkáně a v důsledku toho má Hanka svůj hendikep – mentální znevýhodnění a velké problémy s viděním, protože na jedno oko nevidí vůbec a na druhé jen velmi málo.

Rády jsme s maminkou chodily na procházky po oboře Hvězda, na Pražský hrad a někdy došly velkou procházkou až na Národní třídu,“ vzpomíná klientka chráněného bydlení Hanka Tokárová.

Všichni se o Hanku při pohybu venku báli, a tak chodila vždy v doprovodu, za ruku. V roce 2011, když bylo Hance 37 let, její maminku hospitalizovali s vážným onemocněním a pro Hanku se našlo ubytování v Domově pro osoby se zdravotním postižením v Praze-Krči. Domů už se nevrátila, protože maminka za krátko po své hospitalizaci zemřela.

Velká ztráta byla vykoupena velkou příležitostí k samostatnosti. V domově se Hanka naučila sama o sebe postarat, mýt nádobí, uklízet pokoj, vařit a mnoho dalšího, co za ni či s ní do té doby dělala s velkou starostlivostí a péčí maminka. Rozvoj zručnosti, jemné motoriky a počítání si Hanka osvojila v našem ambulantním Centru denních služeb Zvonek, kam docházela v dopoledních hodinách všedních dnů.

Trpělivost, podpora a důvěra pracovníků v možnosti Hančina rozvoje, její silná motivace, rozšiřování dovedností a růst samostatnosti ji nakonec dovedly až do současné služby chráněného bydlení. Hanka bydlí se dvěma spolubydlícími v bytě v pražském Podolí, kde má každá samostatný pokoj. „Ve všední dny za ní dochází asistentka na několik hodin, protože vše, co Hanka dělá nyní samostatně, bylo potřeba trénovat a naše podpora je nutná, aby si dovednosti udržela, prohlubovala a učila se nové,“ říká vedoucí chráněného bydlení Petra Černá a pokračuje: „I tady Hanku čekaly další úžasné skoky v samostatnosti. Můžete ji vidět, jak sama cestuje, nakupuje, pečuje o domácnost a chodí na částečný úvazek do podporovaného zaměstnání Levandule, které spadá také pod Diakonii PrahaV práci uklízí, moc ji to baví a bez práce by se prý doma nudila. Ve volných chvílích maluje barevné mandaly. Do budoucna by si přála najít hodného přítele, který by ji dle jejích slov bral takovou, jaká je i s jejím hendikepem, a se kterým by bydlela, a zároveň dál dostávala naši podporu.“

Mík Josef

Naše příběhy

Začal jsem brát lidi takové, jací jsou

Josef učí na Fakultě dopravní ČVUT v Praze, zároveň už více než rok působí jako dobrovolník v následné péči Dobroduš. Ta pomáhá lidem s chronickým duševním onemocněním v zapojení se do společnosti. Jedním ze způsobů, jak proces socializace u klientů podporuje je jejich propojování s dobrovolníky prostřednictvím společných aktivit. Dobrovolnictví 1+1 V programu 1+1 vytvoří dobrovolník dvojici s klientem služby a tráví společně volný […]

Celý příběh

Canisterapie

Naše příběhy

O canisterapii

Canisterapie využívá pozitivního působení psa nebo feny na zdraví člověka, jeho psychickou, fyzickou a sociální pohodu. Jedná se o speciální typ léčby, která pracuje s chováním a vlastnostmi, tělesnou teplotou, velikostí, tvarem a pohybem těla psa. Základním principem canisterapie je léčebné využití psa k probuzení samoléčitelských schopností člověka. K nim patří psychologické účinky antistresové, antidepresivní a aktivizace pozitivního myšlení v životě. Canisterapie je […]

Celý příběh

Sedláčková Kristýna

Naše příběhy

Přeji si najít stacionář a mít co nejvíce sil na zvládání dcery

– říká říká Zdeňka Sedláčková, maminka Kristýny, klientky týdenního stacionáře a odlehčovací služby Na Palubě Kristýně Sedláčkové je 30 let. S rodiči žije v rodinném domě ve Zbuzanech u Prahy. Tam se rodina přestěhovala ze Stodůlek, aby měli blízko do stacionáře, který dcera navštěvuje. Impulsem k přestěhování byl nefungující výtah v panelovém domě a uvědomění si, že dceru, která nechodí, do […]

Celý příběh

Vzájemná blízkost

Naše příběhy

Vzájemná blízkost

Je pátek poledne. Pečovatel přichází na pravidelnou návštěvu k osmdesátiletému klientovi, kterého známe již přes dva roky. Pánovi se zhoršil stav, leží na lůžku, nemůže se pohybovat tak, jak je pro něj obvyklé. Říká, že to má souvislost s pádem, který se mu stal na počátku týdne, má naraženiny. Pracovník pomůže klientovi se vším potřebným. Pán žije […]

Celý příběh

Tokárová Hana

Naše příběhy

Velká ztráta vykoupená velkou příležitostí k samostatnosti

Život Hanky nebyl vždycky lehký, ale ona se s ním poprala statečně. Přečtěte si příběh naší klientky chráněného bydlení. Hanka se narodila v roce 1974 v Praze, s maminkou a prarodiči bydlela na Petřinách. V pěti letech jí objevili nádor na mozku. Při operaci jí museli odebrat velkou část mozkové tkáně a v důsledku toho má Hanka svůj hendikep – mentální znevýhodnění […]

Celý příběh

Švihovec Marek

Naše příběhy

Malíř Marek Švihovec alias Švíha

Nejraději maluji krajiny a letiště Marek Švihovec se narodil v Hostivicích, žije v Praze, je klientem chráněného bydlení Zvonek. Studoval obor kuchařské práce na odborném učilišti v Praze 5. Jako dítě chodil do dramatického a hudebně-tanečního kroužku a byl členem několika divadelních souborů. Díky svému dědovi se dostal k malování. Maluje podle své vlastní fantazie nebo fotek, nejraději ztvárňuje krajiny a letiště. „Marek […]

Celý příběh

Vladimír

Naše příběhy

Věřím, že vše dobře dopadne

– říká Zdeňka Brunnerová, maminka Vladimíra, klienta denního stacionáře Ratolest Vladimír se narodil a žije se svou rodinou v Praze. Už téměř 16 let dochází každodenně do denního stacionáře Ratolest v pražských Strašnicích. Bydlí ve Vršovicích, a tak s rodiči někdy procházkou dojdou do stacionáře, případně i zpět. Cestu domů dobře zná a taky na ní už poznává známé tváře. S maminkou […]

Celý příběh

Naše příběhy

Tomáš

První službou, kterou Tomáš navštěvoval, bylo Centrum denních služeb. Když přišel do Diakonie, byl velmi ostýchavý a tichý. Přicházel sám, bez doprovodu. Vždy mu chvíli trvalo, než se odvážil vejít dovnitř. Dlouhou dobu trvalo, než s námi začal mluvit… Dnes už žije ve vlastní garsonce a využívá služby Podpory samostatného bydlení. Příběh Tomáše První službou, kterou Tomáš navštěvoval, […]

Celý příběh