Josef učí na Fakultě dopravní ČVUT v Praze, zároveň už více než rok působí jako dobrovolník v následné péči Dobroduš. Ta pomáhá lidem s chronickým duševním onemocněním v zapojení se do společnosti. Jedním ze způsobů, jak proces socializace u klientů podporuje je jejich propojování s dobrovolníky prostřednictvím společných aktivit.
Dobrovolnictví 1+1
V programu 1+1 vytvoří dobrovolník dvojici s klientem služby a tráví společně volný čas. Dobrovolník je pro klienta podporou a pomáhá mu při získávání nových zážitků i kontaktu s běžným prostředím, společně řeší nejrůznější témata. Aktivity vymýšlí a provozuje dvojice dohromady tak, aby jim spolu bylo dobře.
Zájemce o tento typ dobrovolnictví prochází dvoudenním školením, na kterém se dozví o pravidlech spolupráce, trénuje řešení krizových situací, dostane základ psychiatrického minima ohledně duševních onemocnění a má může se potkat se zkušenými dobrovolníky a klienty.
„Pracovníci díky společně strávenému času poznají dobrovolníka a přiřadí k němu klienta. Následuje vzájemné představení, po kterém si oba řeknou, jestli chtějí pokračovat. Na další schůzce se podepisuje smlouva. Definují se pravidla, nastavují se hranice. Například první tři měsíce veškerá komunikace prochází přes koordinátora,“ objasňuje Josef.
V kůži dobrovolníka
Velkou podporu při práci s klienty mají dobrovolníci v zázemí Dobroduše, která zajišťuje vstupní školení a pravidelné supervize. Každá dvojice má svého koordinátora, se kterým je možné řešit případné problémy.
„Moje první setkání s klientem proběhlo v kavárně. Můj klient je hodně upovídaný a musel jsem se naučit prosadit. Zároveň je velmi aktivní člověk a částečně i pracuje. Chodíme spolu na procházky – byli jsme například hrát minigolf, podívali jsme se na Novoměstskou radnici a Prašnou bránu. Všude jsem byl poprvé. Začal jsem poznávat, jak klient funguje ve společnosti, jak okolí vnímá jeho odlišnosti, a hlavně jak je vnímám já sám. Zvykat si na to nebylo vůbec jednoduché. Když ale druhého člověka začnete brát takového jaký je, přestanete mít problém být s ním ve společnosti běžných lidí, natož abyste se u toho cítili trapně.“
Pro klienty je důležité, že se mohou setkávat s lidmi, kteří s nimi hovoří a berou je i s jejich odlišnostmi. Mnohdy je tohle ta motivace, která klienta podpoří opustit bezpečné prostředí domova a jít ven mezi lidi.
„Věnovat těmto lidem trochu svého času, nebát se být s nimi a být tu pro ně. Třeba se pak povede i mnohem víc, například že zapomenou na svoje problémy nebo že si začnou víc věřit. Na jedné komunitní akci jsem se bavil s klientem, kterého jsem znal už z dřívějška. Ten, mimo jiné, trpí komplexem méněcennosti. Nikdy předtím jsem neviděl, že by se něčemu zasmál nebo měl z něčeho radost. Při našem rozhovoru se mi ho podařilo rozesmát. Já se pak vnitřně radoval, protože jsem věděl, že dělám něco, co má smysl,“ vypráví Josef.
Je dobrovolnictví náročné na čas?
„Nejraději bych chodil na všechny akce, ale časově to nestíhám. Ze začátku pro mě bylo náročně naučit se dlouhodobě plánovat, třeba měsíc dopředu a ještě přes koordinátora. Teď už se s klientem domlouváme individuálně a je to mnohem snazší. Dobroduš je moje srdeční záležitost, práce s lidmi mě baví, přináší mi radost. Dávám svůj čas druhým, ale v podstatě investuji do sebe. S postupem času si uvědomuji, že jsem si vybral opravdu dobře.“
Chcete se stát dobrovolníkem i vy?
Pro ty, kteří chtějí věnovat svůj čas klientům Dobroduše, je tady koordinátorka dobrovolníků. Stačí ji kontaktovat telefonicky nebo e-mailem a domluvit si schůzku. Novým dobrovolníkům nabízíme úvodní zaškolení, podporu při práci s klientem i pravidelné supervize s týmem sociálních pracovníků.
Ozvěte se naší koordinátorce Zuzaně.
