Začal jsem brát lidi takové, jací jsou

Josef učí na Fakultě dopravní ČVUT v Praze, zároveň už více než rok působí jako dobrovolník v následné péči Dobroduš. Ta pomáhá lidem s chronickým duševním onemocněním v zapojení se do společnosti. Jedním ze způsobů, jak proces socializace u klientů podporuje je jejich propojování s dobrovolníky prostřednictvím společných aktivit. Dobrovolnictví 1+1 V programu 1+1 vytvoří dobrovolník dvojici s klientem služby a tráví společně volný […]

Josef učí na Fakultě dopravní ČVUT v Praze, zároveň už více než rok působí jako dobrovolník v následné péči Dobroduš. Ta pomáhá lidem s chronickým duševním onemocněním v zapojení se do společnosti. Jedním ze způsobů, jak proces socializace u klientů podporuje je jejich propojování s dobrovolníky prostřednictvím společných aktivit.

Dobrovolnictví 1+1

V programu 1+1 vytvoří dobrovolník dvojici s klientem služby a tráví společně volný čas. Dobrovolník je pro klienta podporou a pomáhá mu při získávání nových zážitků i kontaktu s běžným prostředím, společně řeší nejrůznější témata. Aktivity vymýšlí a provozuje dvojice dohromady tak, aby jim spolu bylo dobře.

Zájemce o tento typ dobrovolnictví prochází dvoudenním školením, na kterém se dozví o pravidlech spolupráce, trénuje řešení krizových situací, dostane základ psychiatrického minima ohledně duševních onemocnění a má může se potkat se zkušenými dobrovolníky a klienty.

Pracovníci díky společně strávenému času poznají dobrovolníka a přiřadí k němu klienta. Následuje vzájemné představení, po kterém si oba řeknou, jestli chtějí pokračovat. Na další schůzce se podepisuje smlouva. Definují se pravidla, nastavují se hranice. Například první tři měsíce veškerá komunikace prochází přes koordinátora,“ objasňuje Josef.

V kůži dobrovolníka

Velkou podporu při práci s klienty mají dobrovolníci v zázemí Dobroduše, která zajišťuje vstupní školení a pravidelné supervize. Každá dvojice má svého koordinátora, se kterým je možné řešit případné problémy.

„Moje první setkání s klientem proběhlo v kavárně. Můj klient je hodně upovídaný a musel jsem se naučit prosadit. Zároveň je velmi aktivní člověk a částečně i pracuje. Chodíme spolu na procházky – byli jsme například hrát minigolf, podívali jsme se na Novoměstskou radnici a Prašnou bránu. Všude jsem byl poprvé. Začal jsem poznávat, jak klient funguje ve společnosti, jak okolí vnímá jeho odlišnosti, a hlavně jak je vnímám já sám. Zvykat si na to nebylo vůbec jednoduché. Když ale druhého člověka začnete brát takového jaký je, přestanete mít problém být s ním ve společnosti běžných lidí, natož abyste se u toho cítili trapně.“ 

Pro klienty je důležité, že se mohou setkávat s lidmi, kteří s nimi hovoří a berou je i s jejich odlišnostmi. Mnohdy je tohle ta motivace, která klienta podpoří opustit bezpečné prostředí domova a jít ven mezi lidi.  

„Věnovat těmto lidem trochu svého času, nebát se být s nimi a být tu pro ně. Třeba se pak povede i mnohem víc, například že zapomenou na svoje problémy nebo že si začnou víc věřit. Na jedné komunitní akci jsem se bavil s klientem, kterého jsem znal už z dřívějška. Ten, mimo jiné, trpí komplexem méněcennosti. Nikdy předtím jsem neviděl, že by se něčemu zasmál nebo měl z něčeho radost. Při našem rozhovoru se mi ho podařilo rozesmát. Já se pak vnitřně radoval, protože jsem věděl, že dělám něco, co má smysl,“ vypráví Josef.

Je dobrovolnictví náročné na čas?

Nejraději bych chodil na všechny akce, ale časově to nestíhám. Ze začátku pro mě bylo náročně naučit se dlouhodobě plánovat, třeba měsíc dopředu a ještě přes koordinátora. Teď už se s klientem domlouváme individuálně a je to mnohem snazší. Dobroduš je moje srdeční záležitost, práce s lidmi mě baví, přináší mi radost. Dávám svůj čas druhým, ale v podstatě investuji do sebe. S postupem času si uvědomuji, že jsem si vybral opravdu dobře.

Chcete se stát dobrovolníkem i vy?

Pro ty, kteří chtějí věnovat svůj čas klientům Dobroduše, je tady koordinátorka dobrovolníků. Stačí ji kontaktovat telefonicky nebo e-mailem a domluvit si schůzku. Novým dobrovolníkům nabízíme úvodní zaškolení, podporu při práci s klientem i pravidelné supervize s týmem sociálních pracovníků.
Ozvěte se naší koordinátorce Zuzaně.

Kontakt - Zuzana Beranová
Zuzana Beranová koordinátorka dobrovolníků v Dobrodušidobrovolnici.dobrodus@diakonie-praha.cz+420 730 852 857
Mík Josef

Naše příběhy

Začal jsem brát lidi takové, jací jsou

Josef učí na Fakultě dopravní ČVUT v Praze, zároveň už více než rok působí jako dobrovolník v následné péči Dobroduš. Ta pomáhá lidem s chronickým duševním onemocněním v zapojení se do společnosti. Jedním ze způsobů, jak proces socializace u klientů podporuje je jejich propojování s dobrovolníky prostřednictvím společných aktivit. Dobrovolnictví 1+1 V programu 1+1 vytvoří dobrovolník dvojici s klientem služby a tráví společně volný […]

Celý příběh

Canisterapie

Naše příběhy

O canisterapii

Canisterapie využívá pozitivního působení psa nebo feny na zdraví člověka, jeho psychickou, fyzickou a sociální pohodu. Jedná se o speciální typ léčby, která pracuje s chováním a vlastnostmi, tělesnou teplotou, velikostí, tvarem a pohybem těla psa. Základním principem canisterapie je léčebné využití psa k probuzení samoléčitelských schopností člověka. K nim patří psychologické účinky antistresové, antidepresivní a aktivizace pozitivního myšlení v životě. Canisterapie je […]

Celý příběh

Sedláčková Kristýna

Naše příběhy

Přeji si najít stacionář a mít co nejvíce sil na zvládání dcery

– říká říká Zdeňka Sedláčková, maminka Kristýny, klientky týdenního stacionáře a odlehčovací služby Na Palubě Kristýně Sedláčkové je 30 let. S rodiči žije v rodinném domě ve Zbuzanech u Prahy. Tam se rodina přestěhovala ze Stodůlek, aby měli blízko do stacionáře, který dcera navštěvuje. Impulsem k přestěhování byl nefungující výtah v panelovém domě a uvědomění si, že dceru, která nechodí, do […]

Celý příběh

Vzájemná blízkost

Naše příběhy

Vzájemná blízkost

Je pátek poledne. Pečovatel přichází na pravidelnou návštěvu k osmdesátiletému klientovi, kterého známe již přes dva roky. Pánovi se zhoršil stav, leží na lůžku, nemůže se pohybovat tak, jak je pro něj obvyklé. Říká, že to má souvislost s pádem, který se mu stal na počátku týdne, má naraženiny. Pracovník pomůže klientovi se vším potřebným. Pán žije […]

Celý příběh

Tokárová Hana

Naše příběhy

Velká ztráta vykoupená velkou příležitostí k samostatnosti

Život Hanky nebyl vždycky lehký, ale ona se s ním poprala statečně. přečtěte si příběh naší klientky chráněného bydlení. Hanka se narodila v roce 1974 v Praze, s maminkou a prarodiči bydlela na Petřinách. V pěti letech jí objevili nádor na mozku. Při operaci jí museli odebrat velkou část mozkové tkáně a v důsledku toho získala mentální retardaci a oční vadu se slepotou […]

Celý příběh

Švihovec Marek

Naše příběhy

Malíř Marek Švihovec alias Švíha

Nejraději maluji krajiny a letiště Marek Švihovec se narodil v Hostivicích, žije v Praze, je klientem chráněného bydlení Zvonek. Studoval obor kuchařské práce na odborném učilišti v Praze 5. Jako dítě chodil do dramatického a hudebně-tanečního kroužku a byl členem několika divadelních souborů. Díky svému dědovi se dostal k malování. Maluje podle své vlastní fantazie nebo fotek, nejraději ztvárňuje krajiny a letiště. „Marek […]

Celý příběh

Vladimír

Naše příběhy

Věřím, že vše dobře dopadne

– říká Zdeňka Brunnerová, maminka Vladimíra, klienta denního stacionáře Ratolest Vladimír se narodil a žije se svou rodinou v Praze. Už téměř 16 let dochází každodenně do denního stacionáře Ratolest v pražských Strašnicích. Bydlí ve Vršovicích, a tak s rodiči někdy procházkou dojdou do stacionáře, případně i zpět. Cestu domů dobře zná a taky na ní už poznává známé tváře. S maminkou […]

Celý příběh

Naše příběhy

Tomáš

První službou, kterou Tomáš navštěvoval, bylo Centrum denních služeb. Když přišel do Diakonie, byl velmi ostýchavý a tichý. Přicházel sám, bez doprovodu. Vždy mu chvíli trvalo, než se odvážil vejít dovnitř. Dlouhou dobu trvalo, než s námi začal mluvit… Dnes už žije ve vlastní garsonce a využívá služby Podpory samostatného bydlení. Příběh Tomáše První službou, kterou Tomáš navštěvoval, […]

Celý příběh