Když člověk nemůže říct, co ho bolí, ruší nebo zneklidňuje, může to dát najevo chováním, které je náročné pro něj i okolí. Vítězslav Větrovec, vedoucí našeho Domova se zvláštním režimem Daniela, vysvětluje, proč je důležitější hledat skutečné příčiny než věřit pověrám.
Často se říká, že úplněk má na lidi s poruchou autistického spektra výrazný vliv. Ze své zkušenosti pracovníka přímé péče a vedoucího Domova se zvláštním režimem Daniela, kde žijí lidé s poruchou autistického spektra, si to ale nemyslím.
Přesněji řečeno, úplněk či celý lunární cyklus na člověka vliv mít může, a to i na naše klienty. Ale myslím si, že pouze v takové míře, v jaké ovlivňuje i nás. Situace je však složitější v kontextu specifických potřeb a způsobu komunikace naší cílové skupiny.
Když slova nestačí
V našem domově žije osm klientů, kteří se verbálně téměř neprojevují. Jako pracovníci proto musíme velmi pozorně sledovat (mapovat) jejich neverbální projevy. Většina z nich nám neřekne, že je něco bolí, že je jim v místnosti příliš teplo, že jim vadí hluk nebo že je ruší světlo. Přesto nám to dávají najevo – jen jiným způsobem.
Někdy může jít o křik, sebepoškozování, agresi vůči pracovníkům nebo ostatním klientům. Dříve se tomu říkalo problémové chování, dnes spíše chování náročné na péči. Ani tento pojem ale není úplně šťastný. Je důležité si uvědomit, že pro některé lidi je takové chování jedním z mála způsobů, jak dát najevo bolest, nepohodu, strach, frustraci nebo přetížení.
Neřešit jen následky, ale hledat příčiny
Naší prací proto není pouze reagovat ve chvíli, kdy k takové situaci dojde. Podstatné je těmto situacím předcházet. K tomu potřebujeme každého klienta dobře znát (mít ho zmapovaného). Pomáhají nám individuální komunikační tabulky, alternativní způsoby komunikace, senzorické profily, znalost osobního příběhu klienta, individuální plány, plány rizik, spolupráce s rodiči i odborníky a mnoho dalších nástrojů. To vše musí pracovníci v přímé péči obsáhnout u každého klienta zvlášť. Jen tak můžeme hledat skutečné příčiny neklidů, předcházet jim a neřešit pouze jejich následky.
Co ukázala naše vlastní zkušenost
Když jsem porovnával lunární cyklus s neklidy a atakami některých našich klientů, žádnou souvislost jsem nenašel. Pokud se nějaká vypjatá situace objevila v období kolem úplňku nebo novu, šlo spíše o náhodný výskyt než o pravidlo.
Právě proto je podle mě důležité být opatrný s podobnými stereotypy – míjí totiž to, o čem bychom se v souvislosti s PAS měli bavit. Ve chvíli, kdy začneme věřit jednoduchému vysvětlení typu „byl úplněk“, můžeme přehlédnout to podstatné. Klient byl rozčílený? Byl úplněk. Plakal? Byl úplněk. Byl neklidný? Byl úplněk.
Místo pověr se zaměřme na konkrétní potřeby
Skutečná příčina totiž může být úplně jinde. Mohou ho tlačit kalhoty nebo boty. Může mu být horko. Může ho bolet zub. Může být kolem něj příliš hluku. Může ho rušit světlo, změna v prostředí nebo třeba i oblečení člověka, který je právě poblíž.
Věnujme proto pozornost konkrétním projevům, situacím a potřebám lidí s poruchou autistického spektra. Právě tam často najdeme odpověď na otázku, proč se člověk chová tak, jak se chová. Ano, někdy může hrát roli i úplněk. Ale mnohem častěji pomůže, když se místo pověr pokusíme člověku opravdu porozumět.
