Rozhovor s kaplankou Diakonie Praha o postní době a velikonočním poselství

Velikonoce jsou pro mnoho lidí především svátkem jara, časem pomlázky, vajíček a rodinných setkání. Jejich hlubší duchovní rozměr ale často uniká naší pozornosti. Jaké poselství v sobě skutečně nesou? A jak můžeme jejich podstatu prožít i v dnešní uspěchané době? O postní době, smyslu Velikonoc a duchovním rozměru pomoci jsme si povídali s Magdalénou Trgalovou, kaplankou Diakonie Praha, která je zároveň farářkou Českobratrské církve evangelické.

Postní doba jako prostor pro ztišení

Postní doba je pro mnoho lidí spojena hlavně s omezením v jídle. Jaký má ale její smysl z pohledu křesťanské tradice?

V evangelické tradici se půst nijak zásadně nespojuje s omezováním jídla. Spíše je postní doba časem k usebrání – tedy hledání, kde a jak prohloubit vztah k Bohu. Každý si může tento čas nastavit podle sebe. Někdo si uvědomí, že mu v životě překáží určitý druh závislosti, a rozhodne se ji na chvíli odložit – například sladkosti, alkohol nebo sledování seriálů. Ušetřené peníze pak může věnovat na dobročinné účely.

Jindy je půst příležitostí vytvořit si více prostoru pro modlitbu nebo třeba zavolat lidem, s nimiž jsme dlouho nemluvili. Každý si cestu volí sám.

Jak můžeme prožívat postní období, i když se nehlásíme k žádné církvi? Má v sobě půst něco univerzálního?

Určitě. Postní doba může být i pro nevěřící příležitostí k jakémusi „restartu“. Příroda se na jaře probouzí k novému životu a člověk může pocítit touhu očistit se, promyslet si, co mu v životě dává radost a co ho naopak tíží.

Velikonoční poselství: láska, naděje a nové začátky

Velikonoce jsou dnes často vnímány hlavně jako svátky jara. Jak bychom si mohli připomenout jejich hlubší poselství?

Hlavním poselstvím Velikonoc je láska Boha k člověku. Na každém z nás mu neskonale záleží jako na vlastním dítěti. Ve velikonočním příběhu vidíme, že Kristus bere naše viny na sebe a silou lásky vítězí nad smrtí. Putuje s námi, prochází našimi trápeními jako souputník, přítel a rádce.

Je v příběhu Velikonoc něco, co vám osobně nejvíc rezonuje?

Nejsilněji ve mně rezonuje myšlenka, že lidská slabost se může ukázat jako síla. Že bez znalosti bolesti není možné skutečné porozumění a soucit.

Duchovní rozměr pomoci a hledání smyslu

Jste nejen farářkou, ale i kaplankou v Diakonii Praha. Jak vnímáte duchovní rozměr pomoci druhým, třeba právě v sociálních službách?

Každý člověk má svou spiritualitu, i když třeba nepatří k žádné církvi. Když s klienty nebo kolegy mluvíme o tom, co jim dává smysl, co je pro ně hodnotné, dotýkáme se jejich duchovní roviny. Pomáhat druhým nám dává smysl – a to je součást naší lidskosti.

Setkáváte se u klientů nebo kolegů s duchovními otázkami? Jaká témata nejčastěji otevírají?

Nejčastěji jsou to otázky smyslu života, práce, proměny životních hodnot, vyváženosti lásky k sobě a druhým.

Jak prožít Velikonoce vědoměji?

Co byste poradila lidem, kteří by chtěli prožít Velikonoce vědoměji, ale neví, kde začít?

Doporučila bych začít malou meditací nad tím, jak trávíme svůj čas. Čemu věnujeme svou energii? Kariéře, vztahům, sebepéči? Mám to vyvážené? Co v sobě potřebuji nechat „zemřít“, aby něco nového mohlo povstat k životu?

Jak si ve shonu dnešní doby můžeme najít čas na ztišení a reflexi?

Je to otázka priorit. Někomu pomůže procházka v přírodě, jinému klidný večer o samotě. Existují i organizované programy, třeba exercicie v Kolínském klášteře nebo různé duchovní aktivity v Praze na Fortně.

Velikonoční tradice a jejich smysl

Existují nějaké velikonoční tradice, které máte osobně ráda a které doporučujete udržovat?

Myslím, že stojí za to zajít do kostela, projít křížovou cestu, poslechnout si duchovní hudbu jako Stabat Mater. Velikonoční příběh patří k našim evropským kořenům. A samozřejmě – doma také barvíme vajíčka, což je krásný symbol nového života.

Pokud byste měla shrnout poselství Velikonoc do jedné věty, jak by zněla?

Bůh nám dává odpuštění pro minulost, smysl pro současnost a naději pro budoucnost.